Tyhle prázdniny utekly jako voda. Oni asi vždycky utečou rychle a všem, ale tenhle rok to byla jedna velká jízda a pořád se člověk měl na co těšit. Tenhle článek je takový ohlídnutí za prázdninama, fotkama a třeba někdo z vás díky tomu vymyslí plány na ty následující prázdniny...
Hned na začátku července jsme se společně s Luckou, Niky a Jonášem vydali na slovenský festival Pohoda, který se koná v Trenčíně v areálu letiště. Pohoda je opravdu pohoda a na rozjezd prázdnin to byl ideální festival. Všude v pohodě lidi, v pohodě pití, v pohodě hudba... Areál letiště má velkou výhodu díky asfaltu, který je pod hlavní stagi, protože i když pršelo, nemuseli jste se brodit blátem a vyhodit svoje boty do koše, ihned po příjezdu domů. Na festivalu jsem se potkal s Dominikem aka choco_afro. Super člověk, s kterým se skvěle povídá, a když už se s někým bavíte o politice a o světě, není nic lepšího než to řešit na dece, s pivem v ruce a koncertem v pozadí...
Zpátky v Čechách byl čas na trochu relaxu, protože nás pak čekala hektičtější část prázdnin, ale v dobrém slova smyslu. S Luckou jsme si konečně udělali výlet na vyhlídku Máj a 19.července odjeli na Colours of Ostrava. To je pro mě asi nejlepší festival v Čr, ale musím říct, že tenhle rok tam bylo neuvěřitelně moc lidí a fronta pro náramky, abychom se dostali do areálu nám zabrala skoro dvě hodiny. Koncerty ovšem jako vždycky parádní! Byli jsme tam jen na jeden večer, ale stihli jsme koncert Imagine Dragons, kterej byl prostě TOP! Druhý den jsme stihli ještě koncert zpěvačky LP, s kterou jsme měli možnost se i osobně setkat a je to prostě strašně v pohodě ženská.
 |
| Se zpěvačkou LP |
No a den po příjezdu zpět už jsme měli zase sbaleno a vyráželi směr Francie. Tam nás čekal týden surfování a já se nemohl dočkat, ale absolutně jsem nevěděl co od toho čekat. Na snowboardu sice jezdím už celkem dlouho, ale bylo mi jasný, že tohle bude něco úplně jinýho. Vyjížděli jsme z Prahy kolem desátý večer a do cíle jsme dojeli někdy v osm večer druhý den, no cesta za trest, ale zvládli jsme to víc než dobře. Pak už nás čekal jen týden plácání se na vlnách. Teď se asi ještě trochu víc rozepíšu, protože surfování pro mě byl prostě neuvěřitelnej zážitek. Je to o překonání strachu z toho, že sebou říznete do vody a semele vás voda, nejvtipnější je, když naskočíte na surf, jedete a říkáte si: " ty jo to je vlna, jedu jak pán", ale pak to vidíte na videu a přijde vám to jak nejmenší vlna co jste mohli chytit. Ale zdání klame a i tyhle vlny měly fakt sílu. Francie byla skvělá a jsem rád, že první týden jsme surfovali tady, na otevřenějším oceánu, kde se dalo jezdit hlavně na "pěně", kde byl takovej proud, že si pořád musíte dávat pozor kde ve vodě jste a celkově to bylo trochu o hubu.
 |
| První lekce na Surftripu |
 |
| Radost v očích, když sjedete první vlnu a ještě se u toho i vyfotíte :D |
O to lepší surfování bylo následující týden ve Španělsku. Surfovalo se v takové zátoce, kde nebyl skoro žádný proud, super vlny, který chodily pravidelně, ale zase byly celkem velký. Poslední dva dny, jsem už sjížděl skoro každou vlnu co jsem chytil, ale taky tomu předcházelo X pádů a odřenin, ale i přesto mě to pořád bavilo. Po těch dvou týdnech jsem věděl, že určitě budu chtít jet na surf co nejdřív znovu, protože to, když dopádlujete na lineup, sednete si na surf, čekáte na tu správnou vlnu, pak jí chytnete a sjedete jí, je prostě skvělej pocit! Tyhle dva týdny byly asi jedny z nejlepších za poslední dobu, opravdu takovej aktivní odpočinek od velkejch měst. Doporučuju!
 |
| Zátoka, v které jsme surfovali ve Španělsku |
Týden po návratu mě čekal opět závod Redbull 400 v Harrachově, běžel jsem ho už minulý rok, a byl to super zážitek, i když nahoře člověk padnul na hubu a byl rád, že je rád. Pro informaci, vybíhá se skokanský můstek. Nějaký trénink moc nebyl, protože na Surftripu byl člověk rád, když měl klid, ono šaškovat 3 hodiny denně ve vodě bylo celkem náročný, takže jsem vlastně měl docela natrénováno. Tenhle rok se ke mně aspoň na menší závod připojila i Lucka a den před hlavním závodem jsme běželi párovou štafetu na 230 metrů. Já si vzal těch prvních 115 metrů, říkal jsem si, že když to běžím pak druhý den, tak ať si aspoň Lucka zkusí ten nejtěžší úsek. Běželo se za umělýho osvětlení a tak měl závod takovou jinou atmosféru, hlavní bylo si to užít ( no a co, že jsme byli poslední ). Lucka to zvládla skvěle, takže příští rok si to se mnou dá určitě celý! Já druhý dne běžel hlavní závod, nejdřív rozběh do 230 metrů, ten jsem se snažil dát co nejrychleji a měl jsem čas 3 minuty a 24 vteřin. Nahoře mě dohnala bolest hlavy a taky jsem toho měl dost. Ale i tak jsem šel do celkového závodu na 400 metrů. Tak nás běželo opravdu hodně a nebylo moc prostoru na předběhnutí ostatních, takže jsem si to šel v pohodovém tempu a na hoře jsme byl za asi devět minut, ale tentokrát bez padnutí na hubu...škoda. Ale ten pohled ze shora byl opět famózní! Tak příští rok zase...
 |
| Výhled s kapličky, pod námi je Riva del Garda |
 |
| Výhled ze střílny na hradu v Arco |
 |
| Lago di Tenno |
Tyhle prázdniny jsem si neuvěřitelně užil a celý strávil s Luckou a o to byly všechny zážitky lepší! :) Snad jsem vás třeba navnadil, kam se vydat příští rok! Třeba se uvidíme pod skokanským můstkem v Harrachově nebo na nějakém festivalu :).
0 komentářů